Aktuality

Boni pueri přivezli do Litvy Brundibára – Den třetí

Milí rodiče a naši přátelé,

když zavítají cizinci do litevského města Šiauliai, nesmí v žádném případě minout památnou Horu křížů. I my jsme znovu zamířili ke kopci, který fascinoval návštěvníky už v 19. století. Nikdo z nás neargumentuje, že jsme „to už viděli“. Je to tak magické místo, že lidi prostě přitahuje a mnozí z nás ho již měli možnost zažít v parném létě, v době povodní i při větrných poryvech. Kopec je pokryt tisíci kříži ze dřeva, kovu, skla, korálků nebo dokonce umělé hmoty a zanechat je tu může kdokoli. V době války byla Hora křížů fašisty totálně zničena, v době komunistického režimu byl kopec jako nežádoucí náboženský a národní symbol také několikrát zlikvidován a buldozery srovnán se zemí. Litevci, kteří jsou velmi houževnatým a hrdým národem, vystavěli již po několikáté Horu znovu a ona se dnes stala symbolem proti jakémukoli útisku, totalitě a nesvobodě. Říká se, že když si tady něco přejete, splní se Vám to. Přání se prozrazovat nesmějí, vrba, kam by se však dalo alespoň něco pošeptat, v dohlednu žádná. Připomínalo nám to trochu chvíle vánočního shonu: „Tati, mamka má pro tebe bačkory, ale nesmím ti to říct“. :-) A tak se šeptalo dospělým do ucha, aby ti mladší kluci přece jen tu tíhu tajemství unesli.

Dnes nás čekal krásný koncert v Šiauliai. Remigius Adomaitis, ředitel chlapeckého sboru Dagilelis nás se svým týmem vřele uvítal a my jsme mohli ocenit skvělé výkony jeho kluků. Zpívat opravdu umějí a nadto jsou výbornými hostiteli. Zcela zaplněný sál velmi pečlivě poslouchal naše nastudování, které řídil sbormistr Jaroslav Šlais za klavírního doprovodu slečny Terezy. Příběh v Litvě není znám a tak některé části doprovodil litevský překlad.

Brundibár naše posluchače dojal. Možná mysleli v té chvíli na Den smutku a naděje, který připadá v Litvě na 14. června. V ten den byly totiž roku 1941 zahájeny obrovské deportace obyvatel na Sibiř, lidí, kteří nesouhlasili s násilným připojením pobaltských zemí k Sovětskému svazu. Jak blízko k sobě obě historie mají, viďte?

Naše kluky čekal veliký aplaus, který si doslova na pódiu užívali. Maminky a tatínkové, které jsme na tři dny přijali za vlastní se o kluky fantasticky starali a jak už to bývá, maminka je nejspokojenější, když je dítě pořádně najedené. Nejinak tomu bylo v samém závěru našeho koncertu. Auta s kluky, naložená grily, masem, pečivem, dorty, pitím, ovocem a zeleninou se sunula v koloně do nedalekého skanzenu. Pohádková příroda, krásné chaloupky, my a naši přátelé. Tomu se říká začátek prázdnin!

Stoly se prohýbaly pod grilovanými steaky a klobáskami a na linii se u kluků nekouká. Kdo chtěl hned kalorie spálit, zahrál si basket nebo fotbal. Děkujeme řediteli sboru Dagilelis Remigiovi Adomaitisovi, produkčnímu Romasovi, mama a tetis (maminkám a tatínkům) a všem jejich báječným klukům. Máme hodně společného.

Šiauliai, 21. 6. 2015, redakce zahraničních zpravodajů Boni pueri

brunda šole 18

 brunda šole 16

brunda šole 19brunda šole 20

brunda šole 5

brunda šole 4

brunda šole 6

brunda šole 7

brunda šole 8brunda šole 10

brunda šole 11brunda šole 12brunda šole 1brunda šole 25brunda šole 26brunda šole 29brunda šole 14brunda šole 15brunda šole 17brunda šole 21brunda šole 22brunda šole 24brunda šole 27brunda šole 28

 

Napsat komentář

Allowed Tags <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

© 1998-2017Český chlapecký sbor BONI PUERI