Aktuality

Boni pueri v Americe – den druhý

Vážení rodiče, milí přátelé Boni pueri,

probouzíme se do newyorského rána za bubnování dešťových kapek. Příliš nás to nezneklidňuje, neboť se plně soustředíme na naše vystoupení v největší neogotické katedrále v Severní Americe – Katedrále sv. Patrika.  V přesném newyorském systému – avenue a street – se už dokonale vyznáme a víme, že vyrazíme na 50. ulici na našem známém Manhattanu, naproti komplexu Rockefellova centra. Známém proto, že tu prostě a jednoduše bydlíme, což se nepoštěstí každému. Dolary je třeba počítat, a tak se hostům vyplatí do centra přicestovat ze vzdálenější oblasti. Víme své, v New Yorku se vlastně ani ztratit nemůžete. Mahnattan je opravdu velký pojem co se šířky i délky týká. Žije tu nejvíc miliardářů na světě a většina obyvatel využívá městskou dopravu, je jednoznačně rychlejší. My vše máme coby kamenem dohodil, proto si do katedrály vyrazíme krátkou klidnou procházkou. Naši nejmladší kluci, kteří mají své pokoje přímo v České národní budově a mají to přece jen o fous dál, byli nadšeni z cesty taxíkem, který je bezpečně dopravil na místo. A protože jsou si tu všichni řidiči podobní, dali jsme jim jméno „Hoke“ podle černošského řidiče amerického filmu „Řidič slečny Daisy“ 🙂

Tušili jsme, že katedrála je nádherná. Když však stojíte přímo na místě, je to zážitek skutečně dechberoucí. A to nemluvíme o tom, že máte to privilegium vystoupat příkrých 42 úzkých a točitých schodů  až na kůr, svižným tempem nahoru, to se vám pak opravdu dechu nedostává

Do katedrály z bílého mramoru si může sednout až 2200 lidí a v době mše, kterou jsme svým zpěvem doprovázeli, bylo plno. Je neděle, krátce před polednem. Kostelem dlouhým 138 metrů se rozeznívají katedrální zvony. Vítá se s námi generální konzul Ing. Miroslav Rameš, který nás osobně přišel pozdravit a poslechnout si nás. Mši přenáší mezinárodní televizní společnost.  Hlavní loď rozeznívají hlasy Boni pueri za řízení našeho ředitele Pavla Horáka. Na varhany, které mají plných 8 000 píšťal, bravurně  doprovází náš klavírista Robert Fuchs.

Hodinová mše končí. Hlavní celebrant nám děkuje za krásný výkon.

„V kostele se obvykle netleská. Dnes jsme však byli svědky, že si potlesk pro vás nenechali posluchači ujít. Děkujeme vám za krásný zážitek,“ řekl nám.

Hlavní lodí kostela zní mj. i čeština a slovenština, naši krajané, kteří tu pracují či studují neodcházejí, ale čekají na naše kluky. Ptají se, kde nás ještě mohou slyšet a jak dlouho naše turné trvá. Přehodíme z angličtiny, na kterou si zvykáme a zjišťujeme ještě, kde nás ve výslovnosti bota tlačí, a rádi na dotazy odpovídáme.

Zážitky z dnešního dopoledne by vystačily na týden. Máme však před sebou volné odpoledne a tak vzhůru do víru velkoměsta, které „nikdy nespí“!

Zjišťujeme, že mnozí z kluků netuší, co se stalo 11. září 2001. Čtyři unesená letadla, z nichž dvě narážejí do věží Světového obchodního centra v New Yorku, přinesou nový pohled na mezinárodní terorismus. Když se díváte na pietní místo, kde před necelými dvaceti lety stály ještě dva ohromné mrakodrapy, v nichž pracovali nic netušící lidé, těžko si představíte, jak velké zděšení a smutek to světu přineslo. Stojíme u památníku, který Američané vybudovali jako obrovské „kašny“, po jejichž okraji jsou uvedena jména obětí útoku. Do jednotlivých jmen lze prostrčit růži, dávají se vždy bílé. Pan generální konzul nám prozradil, že návštěvy generálního konzulátu zpravidla vždy uctí květinou památku těch, kteří při útoku na tzv. „dvojčata“ zahynuli.

Samotný závěr dne jsme věnovali cestám výtahem. Že to není nic zajímavého? Nebylo by, pokud byste cestovali do 6. patra v paneláku. My však vyjeli během několika sekund do 101. patra World Trade Center! Někteří za to zaplatili zalehlým uchem či lehkým mrazením kolem žaludku, ale užili jsme si to náramně! A abyste spolu s námi nasáli tu správnou atmosféru a trochu se přiblížili pocitům kluků z Boni pueri, zkuste si poslechnout krásnou písničku F. Sinatry New York, New York. Českým textem skladbu opatřil Zdeněk Borovec. Tak ať se vám hezky poslouchá, a možná po vzoru našich kluků, kteří reprezentují svoji zemi za Velkou louží, i zpívá:

New York, New York
ten nezmar nejlíp snad se baví,
když měl by spát
to vždycky byl jeho styl:
Žij abys žil!
Šeď není program,
kdo měl by ji rád?

Já říkám O.K.
v snách jdu přes Broadway
ať kolem hřmí a rámusí
New York, New York!

Když míjím Brookling Bridge,
zas k štěstí dá mi klíč
ten skvost, ten kýč
New York, New York!

Hana Musílková, 6. května 2019, New York

Napsat komentář

Allowed Tags <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

© 1998-2019Český chlapecký sbor BONI PUERI