Aktuality

Boni pueri v Americe – den čtvrtý

Milí rodiče a naši přátelé!

Naše „newyorská mise“ úspěšně končí. Ve sbalených zavazadlech si vezeme drobné suvenýry z tohoto pulsujícího města a srdcích fantastické zážitky!

Z luxusního autobusu, který nás dopraví do Washingtonu, nevystupuje tentokrát další z řidičů „slečny Daisy“, ale spíše hlavní hrdina, obr John, z proslulého amerického filmu Zelená míle. Jsou si podobní jako vejce vejci. Na počátku trochu ostychu na obou stranách, ale po přivítání se z něj vyklube bezvadný a vždy dobře naladěný řidič Steve. V doslova šíleném newyorském provozu si vede bravurně, troubí výjimečně a všude se vejde . Vyrážíme na několikahodinovou cestu do hlavního města Spojených států amerických, do Washingtonu, D.C. Čekají nás tu dva důležité koncerty, na které jsme se doma pečlivě připravovali.

Obědváme po cestě. Zvolili jsme tentokrát tolik oblíbenou asijskou restauraci. Kluci se smějí, že trénují na turné po Japonsku a Jižní Koreji, které je v prosinci čeká, a proto nevolí příbor, ale rovnou hůlky. Ti, kteří si dávají rýži to mají přece jen trochu snazší. „Nudloví“ s hůlkami trochu zápasí. Všichni z nás mají ještě v dobré paměti film „Boni pueri v Asii 2016“, kde to Lukáš v nudlárně pořádně rozjel. I když už se od té doby zdokonalil, dnes raději volil rýži, protože kamera je prý mu pořád v patách 🙂

Přijíždíme do Washingtonu, D. C.  Na ta dvě poslední písmena je důležité pamatovat, neboť Washingtonů existuje po celých Spojených státech několik a jeden z padesáti států USA se dokonce také jmenuje Washington.  Z knížek víme, že základní kámen města položili v roce 1791 a postavili jej doslova na zelené louce podle přísných geometrických zásad. Tuto poslední skutečnost jsme ověřit nemohli, i když zelené louky jsme si skutečně užili, a to ve chvíli, když jsme vstupovali do blízkosti sídla amerického Kongresu. Platí, že žádná jiná budova nesmí Kongres převýšit. Nenajdete tu na rozdíl od New Yorku žádné mrakodrapy. Na zeleném trávníku, který není sekán v golfovém stylu a je ponechán přírodnímu růstu, lidé odpočívají.  Celá budova zdáli připomíná gigantický svatební šlehačkový dort 🙂

Pohled na budovu Kongresu (rozuměj Capitolu) je impozantní. Přeje nám počasí, venku je 28 stupňů nad nulou. Foťáky cvakají ostošest. Rotunda s kopulí a dvě postranní křídla berou dech. Vždyť celý komplex je 229 m dlouhý a 107 m široký. Vlaje tu státní vlajka, stejně jako na mnoha budovách celé Ameriky.Když už jsme přímo u Capitolu, nesmí nám chybět fotografie Washigtonova památníku. Stačí se jen otočit čelem vzad a fotka je na světě. Vysoký bílý obelisk, který se nachází uprostřed Mallu, je věnován prvnímu americkému prezidentovi. Lovíme v paměti informace z dějepisu a zdá se, že to nějak společně dáme do kupy.

Nejmladší kluci mají oči na vrch hlavy a komentují vše, co kolem sebe vidí. Diví se, že před budovou je jen jeden policista, čekali jich prý plnou baterii.

Po pár minutách si uděláme ještě procházku kolem Bílého domu, na 1600 Pennsylvania Avenue, sídla všech amerických prezidentů s výjimkou G. Washingtona.  Dozvídáme se, že každý z nejvyšších mužů Ameriky se zapsal do dějin Bílého domu něčím zvláštním, po Billu Clintonovi tu zůstala např. běžecká dráha.

Zatímco vedení sboru obdivuje upravený park kolem sídla, perfektně sestříhaný trávník a pečlivě okopané květiny, kluci visí očima na vozovém parku před domem. Je co obdivovat a musíme bez nadsázky uznat, že se opravdu bezvadně vyznají.

O naši přízeň usiluje několik pouličních muzikantů, kterým to ale příliš neladí.

„A to tady poslouchají celý den,“ soucitně komentují mladší kluci.

Neděláme si velké iluze, že v davech lidí si v poklidu pořídíme společné foto na památku. Jakmile jsme se však začali řadit do stylu „sbor“ či „Air“, (jsou to naše hesla pro postavení sboru), davy se rozestoupily a lidé nám velmi ochotně a zdvořile udělali přímo před Bílým domem místo. Sami si nás pak s nadšením fotili taky.

Na hotelu v centru hlavního města se všem usíná moc dobře. Sbíráme síly na poslední dva velké koncerty. Ještě nikdy žádný český sbor nezpíval přímo v sídle Ministerstva zahraničních věcí Spojených států. V Boni pueri zažijeme zítra svůj velký den! Vstoupíme na půdu, kde se rodí důležitá světová rozhodnutí! To vše se podařilo díky skvělé diplomacii Velvyslanectví České republiky ve Washingtonu a nezměrného úsilí našeho patrona, muže, který vedl protokol všech tří posledních českých prezidentů, Jindřicha Forejta. Je nám velkou ctí, že z mnoha hudebních těles vsadilo ministerstvo zahraničních věcí USA právě na Boni pueri, na třicítku kluků z Hradce Králové, kteří přes den chodí do školy a téměř veškerý svůj volný čas spojili s krásnou a náročnou muzikou. Na chlapce, kteří mají za sebou stovky odzpívaných koncertů a několik zahraničních turné, a přesto se jim ani ve třetí největší zemi světa nesmějí podlomit kolena. Myslete na nás, ať se vrátíme se štíty!

Hana Musílková, 7. 5. 2019, Washigton, D.C.

Napsat komentář

Allowed Tags <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

© 1998-2019Český chlapecký sbor BONI PUERI